Moudra.

1: Rozumná hlavička

 Poslala jsem svého pětiletého synka do nedalekého obchodu. Moc si přál něco vyřídit sám, a tak se na úkol, kdy samostatně nakoupí, velice těšil. Napsala jsem mu na lístek, co má koupit (pro paní prodavačku, kdyby syn zapomněl), dala peníze a tašku.

Malý Lukášek hrdě kráčel naší ulicí splnit svůj velký úkol. Napjatě jsem za oknem čekala, jak jeho první nákup dopadne. Hned  mezi dveřmi se dotazoval: „Mami, může Hyneček krupičnou kaši?“ Hyneček je jeho roční bráška. Lukášek mi dál s patřičnou důležitostí sděloval průběh své výpravy. „Víš, mami, oni už neměli rohlíky, tak jsem řekl, ať mi dají pro bráchu krupičnou kaši.“

Manželovi jsem místo rohlíků ke guláši sice krupičnou kaši nevařila, ale měla jsem radost, jak si synek poradil s nečekanou situací

2. Nic nevidím!

Tříletý syn Kryštůfek vyrazil se svým dědečkem do planetária. Když zhasli a začali promítat hvězdnou oblohu, Kryštof pravil: „Dědo, proč zhasli? Vždyť já nic neuvidím!“ A asi za 10 minut na to usnul.

3. Co nám dává ovečka?

Moje maminka pracovala celý život v mateřské školce, a proto u nás o veselé příběhy nikdy nebyla nouze. Jeden z nich se stal, když se děti učily rozpoznávat produkty, které nám dávají zvířátka. „Děti, co nám dává kravička? Je to bílé, pijeme to... Správně, mléko.“ Po té následovaly další otázky. A poslední otázka – co nám dává ovečka? Ticho. „Děti, nosíte to na sobě... Co to je?“ napovídala máma. Po chvilce přemýšlení zazněla odpověď: „Triko?“

4. Mám ho rád!

Náš syn Radim má velmi pozitivní vztah k jídlu, zná názvy téměř všech jídel, která doma připravujeme. Začátkem prosince jsem mu vysvětlovala, že za necelý měsíc bude chodit Mikuláš. Radimek pozorně naslouchal, pak se usmál a rozzářeně pravil: „Guláš“.

5. Hlavně že si rozumějí!

Můj čtyřletý syn Janísek byl na zahradě se svým o dva roky starším kamarádem z Rakouska. Thomas česky umí, protože má českou maminku, ale bezvadně používá dva jazyky. V tu chvíli oba chlapci mluvili jazykem svých tatínků – Thomas německy a Janísek řecky. Úžasně si povídali a v tom Thomas říká: „Er hat lange Haare!“ A náš Jani odpověděl: „Ale neboj, tady žádní hadi nejsou.“

6. Jak se správně leží?

Když byly našemu synovi asi 4 roky, občas za námi přišel v noci do postele, kde jsme ho nechávali dospat. Vždy se ale hrozně vrtěl, cestoval... Tak jsem mu jednou řekla, že jestli chce v naší posteli zůstat, ať si lehne rovně. A on na to: „Já přece ležím rovně, ale vodorovně!“