Naučná stezka JÍLOVSKÉ ZLATÉ DOLY byla zřízena jako doplněk stálé expozice Regionálního muzea v Jílovém u Prahy v roce 1988 a je stále doplňována a vylepšována. Je vedena většinou po polních cestách a přístupná po celý rok. Má dvě trasy, z toho jednu okružní, každá trasa měří 4,5 km. Obě začínají u kostela sv. Vojtěcha na Masarykově náměstí v Jílovém u Prahy informačním panelem. Jednosměrná větev končí v Kamenném Přívoze. Na jednotlivých stanovištích jsou panely s podrobnými informacemi.
OKRUŽNÍ TRASA: Jílové – Horní Studené – Jílové.
Stanoviště č. 1: Masarykovo náměstí
Střed města je památkovou zónou. Dominantami jsou radnice (14. st.), barokně upravená v 18. století a gotický kostel sv. Vojtěcha (13. st.). Pozoruhodný je dům Mince (č. p. 16), ve kterém do roku 1420 byl královský horní úřad, dnes sídlo muzea. Hornická obec vzniká od 13. století. Kolem roku 1350 povýšil Karel IV. Jílové na královské zlatohorní město. Po husitských válkách již nikdy nedosáhlo předchozí slávy. Dnes je Jílové centrem rekreačního regionu, má přes 3 300 stálých obyvatel. V letních měsících díky velké hustotě chat, zde pobývá přes 10 000 lidí.
Stanoviště č. 2: U svaté Anny
Výklenková kaplička jedné z patronek horníků. Asi 100 m jihovýchodně býval důl Petr (zpustošen husity r. 1420). Prostor dolu a okolí byl po staletí rekultivován, dnes je pokryt loukami. Z místa dolu je severním směrem pěkný výhled na město, jižně přes údolí Sázavy na kopce Středočeské pahorkatiny.
Stanoviště č. 3: Odkaliště
V provozu 1953 – 1968, uloženo asi 420 000 t materiálu, jádro tvořeno stále plastickými šedočernými kaly. Bylo spojeno s úpravnou zlatonosných rud ve Studeném 300 m dlouhým nadzemním potrubím. Dnes zalesněná plošina, ukázka dobré rekultivace krajiny. Ve vodě odtékající do údolí na východě nebyly nikdy prokázány nadnormativní obsahy kyanidů, rtuti či jiných škodlivin používaných při získávání zlata.
Stanoviště č. 4: Kocourské doly
Kocourské žilné pásmo se táhne od řeky Sázavy kJílovému. V průběhu staletí se v této oblasti těžilo na desítkách dolů. Tudy prochází i nejdelší štola jílovského zlatonosného revíru Starokocourská, jejíž délka je více než dva kilometry. Terénní nerovnosti v lese, nazývané pinky (nálevkovité prohlubně) jsou dokladem někdejší nehluboké těžby zlatonosné rudy.
Stanoviště č. 5: Důl Pepř
Pepř byl hlavním těžebním dolem revíru v poslední etapě těžby v letech 1958 – 1968. V hloubce 150 m byl spojen s Bohulibskou jámou. Zde se vytěžená ruda vytahovala do úpravny, která za uvedené období vyprodukovala 1, 2 t zlata. Po uzavření dolů v r. 1968 se budova úpravny spolu s nově postavenými halami stala součástí závodu HAKI, který vyrábí lešení.
Stanoviště č. 6: Vyhlídka Pepř
Okolí vrchu Pepře je zajímavé nejen jako produktivní zlatonosné území, ale i z hlediska přírodovědného a krajinného. Výhled jižním směrem na středočeskou pahorkatinu od Blaníku přes vrchy kolem Votic až po Chlum a Neštětickou horu u Neveklova. Z opačné strany kopce výhled na Brdy. Na vrcholu Pepře je vodárenské zařízení a telekomunikační věž.
Stanoviště č. 7: Doly Šlojířského pásma Nejslavnější zlatonosné pásmo revíru je možno sledovat od řeky Sázavy u Luk pod Medníkem až k Radlíku. Stopy po někdejším dolování jsou následnými rekultivacemi pro laika téměř zahlazeny. Často jedinými znaky dřívějších bohatých dolů jsou remízky v polích. Polní cestou je odtud výchozí bod okružní trasy naučné trasy vzdálen 1 km.
JEDNOSMĚRNÁ VĚTEV: Jílové – Horní Studené – Dolní Studené – Kamenný Přívoz
Od Regionálního muzea v Jílovém je vedena zpočátku po trase okružní až do Horního Studeného (stanoviště č. 4 a 5). Asi 100 m za stanovištěm č. 4 odbočuje jednosměrná větev do údolí. Její stanoviště jsou značena velkými písmeny.
Stanoviště A: Bejčkova strouha, důl Anna
Při ústí této strouhy je žíla Anna. Byla otevřena v 18. století stejnojmennou štolou a jámou. Nad strouhou je nová hala závodu HAKI.
Stanoviště B: Žilníky Klobásského pásma
Úzké údolí v Dolním Studeném bylo v minulém tisíciletí hojně hornicky využíváno. Svědčí o tom mnoho jam ve stráni a pinková pole většinou bez časového určení a jména. Pramen u cesty je výtokem důlních vod ze štoly sv. Prokopa.
Stanoviště C: Štola sv. Josefa
Studenský potok kříží druhé historicky nejvíce dobývané Kocourské žilné pásmo. Jedna z mnoha starých důlních prací Štola sv. Josefa je dnes otevřena pro veřejnost od dubna do října v sobotu a v neděli od 9 do 17 hodin, jinak na požádání v Regionálním muzeu. Zde jsou obšírné informace o místě a jílovském zlatonosném revíru.
Stanoviště D: Kocourský viadukt, gabro ve Studeném
Viadukt je technický unikát, klene se přes údolí Kocour ve výšce 41, 5 m. Jde o nejvyšší kamenný most ve střední Evropě. Vybudován byl v létech 1897 – 1900. Vlaky po něm jezdí od roku 1900, aniž by dodnes nesl známky nejmenšího poškození. Proti proudu potoka před viaduktem je soutěska s výškovým prahem, který je tvořen tělesem tvrdé černé horniny – gabra. Hornina je kameníky ceněna hlavně pro výrobu náhrobních desek a pomníků, nejblíže se těžila v Peceradech.
Stanoviště E: Žampach
Území pravého břehu Sázavy bylo zvláště v dobách intenzivní těžby zlata hojně využíváno. Voda poháněla stroje k drcení rudy a oddělování zlata od rmutu (mlýny, puchýrny, stoupovny aj.). Zde končil vodní náhon od Kamenného Přívozu dlouhý 1400 m. Měl sloužit pro pohon vodotěžného stroje k odvodnění dolů.
Stanoviště F: Styk hornin jílovkého pásma a středočeského plutonu
Panel obsahuje geologické mapy a řezy vysvětlující zdejší zajímavý odkryv. Proti proudu řeky jsou vyvřeliny středočeského plutonu, za potokem pak přeměněné horniny tzv. jílovského pásma, které jsou zlatonosné (lidově „styk žuly s břidlicí“). Na skále výskyt zajímavých rostlin, např. tařice skalní.
Stanoviště G: Vodní náhon, řeka Sázava
Vodní náhon z Kamenného Přívozu na Žampach byl postaven v letech 1836 – 1841. Od objektu továrny je zasypán. Sázava od Kamenného Přívozu do Pikovic má spád 3, 4%. Průměrná roční teplota vody je 10° C, průměrný průtok vody je 20 m³/s. Peřeje řeky (a celý úsek Týnec – Pikovice) má vodáckou obtížnost WW II, půjčovna lodí je v Týnci.
Stanoviště H: Kamenný Přívoz
Panel s mapkou celé naučné stezky obsahuje informace o staré plavecké osadě. V 11. století zde vznikla osada Přívozec. Hlavní obživou obyvatel v minulých stoletích bylo plavení dřeva po Sázavě, práce v lomech (nedaleko Požárské lomy nad Prosečnicí) a v jílovských dolech těžba zlata. V č. p. 16 se narodil spisovatel dolního Posázaví Jan Morávek (1888 – 1958).
—————